Redaktorská práce
Snaha o oddělení podnikání a soukromí dopadla doma tristně: z nabídky práce externího korektora se vyklubala nuzná dřina znamenající opravení 270 normostran během dvou týdnů za cenu 12 korun za normostranu. Má se jednat o korekturu první, takže práce na tom bude poněkud dost, ale můj tradiční příběh o pokrývačích, co si vezmou tři sta za hodinu na ruku bez papírů, už ani nemá smysl vytahovat. Kvalifikovaní lidé jsou placeni čím dál hůř. Ale můžou si za to sami: pokud existují lidé, kteří jsou ochotni dělat zhruba za šedesát korun za hodinu, nemají nakladatelé důvod platit víc. A to se paní ještě cukala, že je to maximum. Opravdu těm knížkotvůrcům stojí za to, aby vydávali publikace, jejichž jazyková příprava nemůže stát ani za starou bačkoru (kdo si myslí, že korektor za 12 korun na stránku odvede dobrou práci, ať se přihlásí)? Jaký asi podíl má korektura na celé výrobě?
Taková filozofie má jediný výsledek. Ono je nakonec jedno, kolik čárek bude v té knize chybět a jinde naopak přebývat, protože je stejně nikdo neumí. Leckdo přehlídne i překlepy, a kdyby ne, smysl ty změti písmenek a slov dávat tak jako tak určitě budou. Jenže nedávno se mi dostala do ruky kniha Redakční práce (vydala Grada), která radí, jak připravit text k publikování. To se ví, že nabádá k pečlivosti. A jak už to tak při takovém stylu vydávání bývá, na prvních několika stránkách mají skoro deset hrubek. Smutná výpověď o kvalitní redakční práci!
