Aby bylo jasno: Nepídím se po žádných berličkách, kterými si státní almužna více či méně pravidleně kupuje voliče. Nemávám cedulemi u Úřadu vlády, když krachuje moje firma, jako kampeličkáři. A už vůbec se nesnažím přiživit se na nejrůznějších příspěvcích, které bohatí příbuzní v podobě státních nebo nestátních organizací občas pohazují po svých věrných. Proč ale musím být solidární se zdravotnictvím, které nemocnému dítěti naordinuje 20 ml mořské vody za 170 korun a ani se nemá k tomu, aby přispělo třeba symbolickou pětikorunou? Nákup v lékárně obyčejně stojí pětistovku. Nebylo by tedy spravedlivější neodírat mě o zdravotní pojištění a nechat mě, ať si zaplatím i tu návštěvu u lékaře?
