Vždycky když se nesmělé jarní sluníčko vyklube zpod mraků, začíná mě škádlit na mé neupravené tváři a pokouší mou unavenou duši, začne mě to táhnout do světa. A vždycky když objednávám letenky (pak už to nejde odvolat), dělám tak s roztřesenými prsty a s pohnutím v mysli. A pak se jako malý kluk celé měsíce těším na to, až přijde den D a já se ocitnu na letišti, abych prošel tradičním martýriem odbavování, kontrol a netrpělivého nasedání na palubu. Tentokrát ale letím už za deset dní, takže mi na to těšení na týdenní rozjímání nad španělskými tapas nezbyde moc času.
