Loni jsem si uvědomil, že peníze cpané do chřtánu nenasytných finančníků možná nikdy neuvidím a že si vlastně pravidelnými úsporami, do nichž nás nutí tento pozemský svět, jen kupuju iluzi světlé budoucnosti. Na podílové listy, penzijní připojištění, životní pojištění nebo různě dlouhou dobu blokované fufníky, ba i euro či dolary, si nikdy nesáhnu a po letech z nich s největší pravděpodobností zbyde jen oko pro pláč. Co hmatatelné je, jsou mince, a tak jsem začal investovat do nich. Jdu zatím po stříbře, protože ho (investiční doporučení) považuju za podhodnocené, a navíc je krásnější než zlato. A protože jsem se o tomhle pokladu za tu dobu něco málo dozvěděl, napsal jsem o tom sérii tří článečků. První vyšel právě dnes (PDF verze zde), další budou následovat.
