La Chueca
Chueca, tolerantní čtvrť na východ od Calle de Fuencarral, dokáže člověka taky pěkně překvapit. Na první pohled není úplně rozeznatelná od Malasani (až na to, že je tu draho, dokonce dráž než v centru), ale její uvolněnost spočívá hlavně v tom, že už desetiletí je tady nejvyšší koncentrace gayů a lesbiček. Náměstí Plaza de Chueca bylo kolem poledne, kdy jsem sem přišel, dost mrtvé, ale kolem třetí už je tu zase živo, i když se to se sobotní nocí nedá srovnávat.
Číšníka v kavárně La Chuequita jsem původně tipoval na Itala. Po cafe con leche jsem si objednal un vino tinto (dal mi vybrat mezi Riojou a Riberrou a tuše, že Riberra by mohla být levnější, zvolil jsem tu, ale to jsem se setsakra sekl!). Jako tapas dodal olivy s cibulkou (byla tam vážně jen jedna) a okurčičkami. A když se mi vybila baterka, sedl jsem si dovnitř (že až tady jsem zjistil, že příplatek za pití venku je euro, raději pominu).
Po chvíli přede mě postavil vermut, v Madridu oblíbené pití, které ale poslední dobou ho zastiňuje ani ne tak víno jako pivo (jak jsme se včera s Kamilem shodli, Čech by si musel objednat una jarra, aby dostal svůj obvyklý půllitr, a zaplakal by, protože by zaplatil čtyři eura). A že je to moje (anglicky pochopitelně). Tak říkám gracias a salud, protože on popíjí právě cervezu (ani caňu, ani jarru, ale copu). Ptá se, odkud jsem, a když odpovím, on na to: „Kurva!“ A když se podivím, opáčí, že je Bulhar a že se to tak řekne i u nich.
A tak tu usrkávám ze sklenky vermutu, kolem mě běhá rozverný Bulhar, co je v Madridu dva roky, ale normálně mluví s hosty (prý je dobrý na jazyky), a těším se, co mě ještě potká. Jsem uprostřed čtvrtého pobytu.
