Krájené knedlíky
Sháněli jsme ve městě knedlík. V lahůdkách měli jen bramborové, ale to není ke guláši ono. Vyšli jsme tedy v Ř. na náměstí a M. povídá: „Já myslím, že v Modrým domečku maj knedlíky.“
Modrý domeček je sice primárně kavárna s domácími dorty, ale vaří tam i nějaké slané věci a sociální firma Náruč, která ji provozuje, začala nedávno podnikat ve výrobě těstovin, tak proč by nemohli dělat mnohem nenáročnější knedlíky. A tak jsem důvěřivě zamířil tam.
„Opravdu je tam maj?“ zeptal jsem se ale pro jistotu.
„Já myslím, že jo,“ nenechal mě M. na pochybách. „Ale už nakrájený.“
Třeba tam ty knedlíky prodávají speciálně v pytlíku naporcované po čtyřech, nepřišlo mi to divné.
„Ale i s omáčkou,“ dodal suverénně M. a tím mě dočista odzbrojil.
