Lisabonci jsou někdy pěkní vyčuránci. Procházel jsem po nábřeží, kde se naskýtají úchvatné scény, protože budovy kolem moře jsou jako stvořené pro horory. Narazil jsem na dva chlapíky, o nichž jsem si nejdříve myslel, že hrabou v popelnicích. Až když jsem přišel blíž, zjistil jsem, že na jedné z popelnic hrají karty. Chtěl jsem si je vyfotit, ale tvrdě odmítali. Pak ten mladší poprosil o cigaretu. Vycítil jsem šanci a jednu jsem mu nabídl, ale ukázal, že si vezme dvě. A hmátl po třech. A dál se odmítal fotit. Naštěstí už jsem je předtím, aniž bych chtěl jejich souhlas, vyfotil…
