Dva mezci šli stejnou cestou; jeden nesl na hřbetě obilí a druhý pytel s penězi. Ten, co byl obtěžkán mincemi, byl hrdý, že mu svěřili takové bohatství, a se soucitem sledoval toho druhého, který nesl mouku, a co chvíli klopýtl. I když byl jeho náklad těžký, za nic by ho nevyměnil. Vesele si cinkal zvonkem na krku, zatímco druhý mezek šel pomalu jako na porážku.
Najednou z lesa vyskočila banda loupežníků a mezka s mincemi zajala a zabila. Když umíral, volal z posledních sil: „Jaká je tohle spravedlnost, že já musím zemřít a ty půjdeš dál?“
„Tak už to bývá, když si chceš pyšně vykračovat. Kdybys sloužil jen mlynáři, byl bys na tom teď líp, než jak jsi skončil,“ opáčil mezek, co nesl jen obilí.
Možná o tom Chleboun blognul i tady:
