Na kole na Hradčany
Jeden pán si objednal knihu o Berounce (je fotografická, plnobarevná, vytištěná na křídě, ale fotky bych se styděl byť jen zveřejnit, natož zvěčnit v publikaci, ale to je jiná historie), a protože naléhal a potřeboval ji rychle, pohnulo mě to, abych dnes vstal už krátce po šesté, vsedl na kolo a uháněl do kanceláře, abych byl v jedenáct na Hradčanech. Ne že bych chtěl mermomocí ušetřit za dopravu, ale chci zítra před srpnovou výpravou do Drážďan pokořit aspoň Račice, kde m. startuje na mistrovství ve veslování, a aspoň mě to tudíž vybičovalo, protože odpoledne by se mi nemuselo chtít (pod přístřeškem je tak krásně!). Pro cestu mezi Zadní Třebaní a Řevnicemi jsem zvolil úzkou, sotva udržovanou pěšinu, a protože v noci pršelo, střet s kořenem stromu skončil naraženým levým varletem. Ale pak už to šlo dobře, až na pár bloudění v místech, kde se cyklostezka buď úplně ztrácí, nebo je velmi špatně označená. Zákruty Berounky vybízely k nafocení lepších fotek, než které si pán objednal v knížce, a kdybych tolik nespěchal, třeba bych mu stihl udělat nějakou hodnotnější sérii. Cestou jsem potkal i čtveřici Mexičanek fandících nebohým běžkyním v protisměru a zvládl i strastiplnou cestu ze Smíchova přes Chotkovu silnici až do Tychonovy, úsek, o kterém rozhodně nelze tvrdit, že by byl bike friendly. Ničeho nelituji. Jen když jsem pánovi krátce před jedenáctou knížku předával, ukázalo se, že bydlí ve Třebani. Kdyby to řekl dřív, mohly i kulky zůstat nepohmožděné.
