Medvědí úspěch
Příběh jedenáctiletého kluka z Mníšku pod Brdy, který si sušením křížal vydělal dvacet tisíc na vysněný počítač, ukazuje mnohé ne o něm, ale hlavně o nás.
Nekonečné diskuse těch, co mu fandí, a těch, co ho z kdovíjakých důvodů odsuzují, jsou úplně zbytečné. Lidé dokážou trávit hodiny a hodiny nesmyslným tlacháním o něčem, co je neoddiskutovatelné: ten kluk se snažil přiložit ruku k dílu a v dnešní době měl neskutečnou kliku. Bez ohledu na životní osudy a závistná pokušení bychom mu měli to štěstí přát, stejně jako komukoli jinému, kdo se pokusí o cokoli podobného, jen aby nečekal s nataženou rukou. Někteří to štěstí mít budou, ale daleko víc bude těch, kdo neuspějí.
Mnozí upozorňují, že kluk možná propálil v elektřině víc, než kolik vydělal. Upřímně doufám, že faktura z ČEZu nakonec nepřevýší příjmy, i když bych se tomu nedivil. Ale ani o to tu nejde: i kdyby na tom jeho rodiče prodělali kalhoty, taková lekce stojí za to.
Média, zejména tedy patrně iDnes.cz, kde se článek o „malém podnikateli“ patrně objevil jako první, udělala z tohoto českého snu reality show, která sice školákovi přinesla kýžený cíl ve velmi krátké době, a dokonce počítač zadarmo, ale o veškeré kouzlo tvrdého, ale zaslouženého výsledku ho musela připravit. Snahy Alzy, která mu stroj věnovala kvůli rádoby skvělému PR, a všech těch ostatních upřímných dodavatelů, snažících se dodávat krabice, jablka nebo přímo křížaly nebo vyřizovat objednávky a svézt se tak na vlně zájmu, jsou opravdu k smíchu.
Ta vleklá diskuse o malém chlapci plnícím si sen obnažuje ještě jednu věc – dost často totiž zaznívají hlasy, někdy zděšené a jindy škodolibé, zda po rodině toho kluka teď nevystartují sociálka, zdravotka a berňáci. Nedivil bych se tomu. Jen tajně doufám, že pro tyto případy má náš stát nějaké záchranné mechanismy, které v tom soudruhům úředníkům zabrání.
Ukázalo se, že poctivá práce má smysl a může přinést své plody, v tomto příběhu navíc doslova, byť v sušeném stavu. Překvapující na tom ovšem je, že nás to vůbec překvapuje.
***
Můj syn před časem vynalezl spojením dvou zdánlivě nesourodých součástek ze dvou nekompatibilních stavebnic hračku, která mě ohromila svojí jednoduchostí, a přitom univerzální a víceúčelovou použitelností. Občas si na to vzpomenu a teď mě to pochopitelně zase vytanulo na mysl. Tehdy jsem M. v nadšení slíbil, že si hračku necháme patentovat a budeme ji vyrábět. Jakmile nadšení opadlo a já jsem vystřízlivěl, došlo mi, co všechno by to znamenalo: patentový úřad, výzkum a vývoj, testování, certifikace kvůli nezávadnosti a bezpečnosti, dodavatelsko-odběratelské vztahy, budování značky, vytvoření obalu a hlavně marketing. Ten jsem sice v dávných dobách studoval, ale moje projekty a velkopodnikatelský úspěch ukazují, že ho neumím. Možná bych o tom ale měl přece jenom přemýšlet, abych nepopřel sám sebe a předchozí řádky.
