Drážďanské patálie
Letošní předvánoční návštěva Drážďan má v sobě něco metafyzicky zvláštního. Dopoledne jsem strávil štípáním několika obrovitých polen statné břízy za pomoci klínů, sekery, několika druhů palic a zapáleného syna, abych potom při odjezdu znehybnil okno auta skrze přísavku stínítka. Ta, zašprajcnutá mezi sklo a těsnění, zapříčinila to, že okno se chvíli místo nahoru zavíralo dolů a posléze nabralo směr opačný, leč pouze potud, pokud mu to dovolovala přísavka. Podivná funkce. Nakonec jsme museli použít sílu a během náročné operace se nám podařilo rozervat stínítko a přísavku zamáčknout do dveří, takže okno začalo fungovat a přísavka si žije vlastním životem kdesi v útrobách auta.
Větší pozdvižení nás ale čekalo až po příjezdu do oblíbeného hotelu Aviv. Na všech pokojích tu mají trezory, a když jsem otevřel skříň a vložil obálku s mimořádně velkým obnosem dovnitř, v dobrém rozmaru jsem zacvakl zámek, aniž bych ho naprogramoval. Cvak – a trezor už nešel otevřít, takže téměř všechny peníze zůstaly uvnitř. Chvíli jsem zkoušel několik číselných variant, ale pak jsem si přečetl návod a zjistil jsem, že kombinace mohou mít čtyři až osm číslic, a když se třikrát po sobě zadá špatná kombinace, další pokus je možné opakovat až po pěti minutách. S takovým bezpečnostním opatřením bychom se tu museli ubytovat aspoň na pět set let, abychom se ke své hotovosti dostali.
Nebudu vás napínat: pomohl nám recepční, patrně z Indie nebo odněkud z velké dálky směrem na východ.
