Chápaví chlupatý
První ráno v krásném moravském městě Kroměříži. Večer jsem dorazil těsně před půlnocí a nemaje drobné na parkovací automat na náměstí, zavezl jsem auto o kus dál do ulice, která obkružuje centrum. Ráno zaslechnu děti, jak se baví o něčem chlupatém, tak je poučuji, že „chlupatý“ se říká policajtům.
Pak beru psa a mířím k vozidlu, abych si vyzvedl modem. Kupodivu ho nacházím docela rychle – právě ve chvíli, kdy před ním zastavuje motorizovaná hlídka městské policie. Jeden z příslušníků vytahuje papíry a zaznamenává espézetku, druhý otvírá kufr a vytahuje botičku.
Co vám mám povídat! Nebylo to za pět, ale za minutu dvanáct. A tentokrát jsem u sebe neměl ani papíry. Jenže byli chápaví a nad tím, že jsem v noci v té tmě a průtrži mračen zastavil na zákazu stání označeném žlutými pruhy na obrubníku, nakonec mávli rukou.
