Hleďme pana tesaře!

Nejprve shrňme, neboť P. T. vážený čtenář by mohl podlehnout dezorientaci: Od července loňského roku jsem sháněl tesaře na postavení pergoly a terasy. Po cca desítkách telefonátů dotazujících se, přesvědčujících, ba i prosebných, několika poptávkách zaslaných mailem, přibližně deseti návštěvách nejrůznějších primitivů nazývajících se tesaři, mnoha hodinách strávených otravováním se tímhle tématem a navýšení předpokládaného rozpočtu na téměř 2,5násobek (sic!) jsme vybrali tesaře, který ostatní převyšoval svým jednáním a zájmem o práci.

Naposledy jsme tesaře spatřili minulou středu, když dodělával čepy na pergole. Povídal si se mnou o tom, jak má nejtěžší práci za sebou a jak teď bude snadné dodělat terasu. Pak odjel a od té doby mi nebral telefony. Mrtvý? Zraněný? Ztracený telefon? Dnes nás napadlo zavolat mu z jiného čísla. A milý tesař? Už tu práci dodělávat nechce, proto nebere ani telefony. Že by se bál, že ho budu přemlouvat? Na trávníku leží dřevo za třicet tisíc a není primitiva, co by to dodělal. Realita podnikání v České republice. Řemeslo má opravdu diamantové dno.

Možná o tom Chleboun blognul i tady:

• Zmar a beznaděj
• „Podnikatelé“
• Závislost na mrtvých hegeších
• Oko za oko, zub za zub, nohu za nohu
• Brusel
• Podnikatelský záměr
• Tak tak!
• Dopis do banky
• Veselou noc přeje Telecom
• Tak jsem to tomu fešákovi z banky nandal!