Zamyšlené davy lidí se na stanici metra Chodov sunuly s hlavami sklopenými k zemi směrem k hromadné dopravě. Byly tak zahloubané, že si nevšimly matky, která musela jít po schodech pěšky s kočárkem v ruce a zmateným dvouletým klučinou bok po boku. Nejdříve jsem je minul, ale pak jsem se s desetikilovým balíkem vrátil zpátky nahoru, bednu položil na kočárek a ten následně popadl do ruky, abych ho snesl dolů. Trochu jsem se motal, takže pán spěchající na metro žbrblal, že se mu pletu pod nohy. Veselé Vánoce, hloubaví lidé!
