Splněné mise
Zvláštní den. Ráno mě neoblomně probudil budík, abych hned nato zjistil, že J. v přijímačkách na jedno osmileté gymnázium dopadla skvěle. Výsledek z druhého, zveřejněný o hodinu a půl později, dopadl ještě lépe a prvorozené se tak otvírá svět velkoměsta a nových povinností. Jako rodič jsem hrdý a buším se v prsa!
Krátce po poledni jsem v kanclu doopravil splachovadlo u záchodu, takže nic moc zážitek – ale ten výsledek zkrátka stojí za to!
A odpoledne mě pro změnu čekal souboj s učitelkou ve třetí třídě základní školy v městysi L., jenžto následně skončil v ředitelně před mlčenlivou ředitelkou a trhovkyní zástupkyní. Schůzka v učebně ale vypadala poněkud nešťastně: rezignovaná pedagožka, která třídu už příští rok učit nechce a ty dva měsíce už nějak doklepe, ani ne poloviční účast rodičů a znuděné ksichty dvou třetin příchozích, které diskuse o problémech se šikanou zjevně nudila, a snažili se proto učebnu opustit co nejdřív. Jelikož jsem se nijak nežinýroval a bezskrupulózně se uvedl citátem z osmiletých chlapeckých duší (Máš vocas v prdeli.) a jeho dívčí variantou (Čůráku.), zábava byla brzy v plném proudu. Atmosféra byla nakonec tak neformální, že se i třídní učitelka rozhodla citovat, ačkoli původně jí ono slovo z úst ven nešlo.
Ale že na závěr rozhovoru v ředitelně uslyším větu, že pracovní doba zástupkyně je jen osm hodin denně, jsem opravdu nečekal.
