Pět dní v Londýně aneb Jak se nezbláznit (4)
Lesk a bída letecké přepravy: v Londýně je jeden jen pár hodin poté, co doma porcuje biokuřata, a poměrně levně, tenhle luxus je ale vykoupený neustálým čekáním: na pasovou kontrolu, na bezpečnostní prohlídku, na otevření brány, na opuštění stojánky, na volno na ranveji. A British Airways nám zejména poslední fáze cesty do Londýna nechaly vychutnat plnými doušky. Z Prahy jsme totiž vyletěli s hodinovým zpožděním. Dost nešťastná situace pro někoho, koho čeká jednoapůlhodinová cesta do hotelu a návaznosti vzhledem k nočnímu času počítá s přesností na minuty. Hodina sem, hodina tam – komu by vadilo, kdy se člověk dostane do postele. Á propos, postel, respektive postele: o ty jsme možná přišli kvůli nějakým nedopatřením s platbou. Jen co jsme na Ruzyni prošli pasovou kontrolou, přišel mi mail, že rezervace byla zrušena. A tak jsem byl hned v úvodu nucen skočit do vody, udělat první tempa a po telefonu tuhle nepříjemnost napravit.