Nízkorozpočtově
To bych ani nebyl já, kdybych to hned od začátku neměl s pořádným dobrodružstvím. Při bezpečnostní kontrole jsem v rámu samozřejmě zapípal, a když jsem z jedné zadní kapsy vyndal mobil a z druhé chtěl vytáhnout peněženku, nebyla tam. A jelikož nebyla ani v batohu a ani v autě, musel jsem o ni přijít už před bezpečnostní kontrolou. V každém případě jsem se ale k pípákům vrátil, abych se zeptal, jestli tam někde nezůstala. Obětavě vzali batoh, projeli s ním skenerem, aby zjistili, že tam mám počítač, takže tam špatně vidí. Následně počítač putoval z batohu a batoh se ještě jednou svezl a nechali jsme ho prozářit. Leč bez výsledku pozitivního v tom smyslu, že by se našla peněženka.
Vypadalo to tak, že tohle bude nízkorozpočtový výlet. V batohu sice mám ještě dost, ale karty a jiné vymoženosti moderní doby, co má člověk s sebou pro strýčka Příhodu, odešly spolu s peněženkou neznámo kam. U brány číslo C10 jsem si tedy alespoň sedl k počítači, abych zablokoval karty. A protože wifina na letišti v Ruzyni je docela pomalá, mezitím jsem zašel za paní u přepážky. Ta zavolala na odbavení a zjistila, že nebohá žena, co mě odbavovala, už je na cestě a peněženku nese.
Prý mě vyvolávali, ale nic jsem neslyšel. Škoda. Každopádně jsem hrál dnes dopoledne spolu s desítkami lidí, které volali k nástupu, jinak je vyloučí z přepravy, hlavní roli.
Ale jinak má letadlo zpoždění, protože v Madridu fouká silný vítr.
