Drama za kanálem La Manche
Jak jinak. Z odjezdu prvorozené j. se stalo drama jaksepatří. To, co mě už zhruba týden činilo nervózním, se skutečně nakonec přihodilo. První přijatelná letenka, kterou bylo možné koupit, byla na 12. dubna přes Varšavu s polskými aerolinkami LOT. Cosi mi říkalo, že je to právě proto, že Polákům možná má nouzový stav končit 11. dubna. A taky že jo! Dnes polská vláda rozhodla o jeho prodloužení do 26. dubna, takže už druhá zakoupená letenka je naší milé j. doslova na nic. Ze Student Agency ale naštěstí už před několika dny (a rádi) přispěchali s náhradním řešením: máme pro jistotu koupit místo v autobuse, kterým Jančura, velký příznivec našeho velkovezíra Babiše, sváží z Londýna Čechy. (Zkusil někdy někdo spočítat, jaký je čistý zisk 100% majitele dopravní společnosti, které vláda dotuje jízdné pro studenty a seniory, když vezme vlastní platební kartu, obsadí jedno sedadlo virtuálním důchodcem, nechá společnosti vyplatit dotaci, všechno legálně prožene firmou a nakonec si transparentně vyplatí podíl na hospodářském výsledku? Já ano – a už to spojenectví chápu.)
O některých zkušenostech se Student Agency ještě bude řeč, teď se chci soustředit hlavně na toto: Když se někdo dohodne s vládou, která mu jde z pochopitelných důvodů na ruku, protože tato ruka ruku myje, že bude svážet jakože v rámci krize lidi domů, obvyklé jízdné zdraží jakože v rámci krize na dvojnásobek, úplně změní zavedené zvyklosti (nemožnost storna kupříkladu) a ještě to celé prezentuje na webu slovy „RegioJet vyjíždí na pomoc občanům České republiky“, není to vyčůránek, je to nefalšovaná helmbrechtnice. Téměř se mi nad takovou charitou chce ukápnout slzu.
