Básnička po ránu
Zůstal jsem sám
ve městě plném slz tak průhledných,
že bych je ráno mohl sčítat lehce.
Ač stále žiju, přesto nedýchám
a oddávám se těžké beznaději,
že zítra nestihnu tvé další lekce.
Jsem jako námořník,
jenž ve vlnách tvých bezectných
brázdí to moře ve škuneru za pětník.
Ač mrtev jsem,
přesto stále hřeji
ve světě pestrém, smutném, nelehkém.
