Týdně dostávám dvě až tři nabídky od potenciálních korektorů, kteří by rádi četli texty, které napsal, sestavil, uplácal nebo vyčaroval někdo jiný, a uváděli je na pravo(pisno)u míru. Jsou mezi nimi učitelky, jazykovědkyně, příznivci českého jazyka i ti, kdo měli na vysvědčení vždycky jedničky. Vím, že kovářova kobyla chodí nejraději bosa (nic jiného jí totiž nezbývá), ale proč si všichni, kdo mi píšou, po sobě ty maily nepřečtou? Opravdu si myslí, že je sexy, když se o takovou práci ucházejí prostřednictvím třířádkového dopisu, ve kterém nasekali tři chyby?
