Vytisknout jednu dvanáctistránkovou brožurku je úkol vskutku nadlidský. Stránky ve druhé tisícovce, byť je vytištěna na jiném papíře než tisícovka první, jdou za sebou přesně tak, jak mají, a barevné odstíny se shodují. Ale barevné pruhy v záhlaví stránek, které jsou po textech tím nejdůležitějším prvkem, na sebe nenavazují. Přitom jsem té nešťastné osobě při objednávání kladl na srdce, že by bylo záhodno, aby navazovaly. Takže jsem hodinu v dnešním odpoledni věnoval nesmyslné hádce s trojkou hochštaplerů z tiskárny, která vyvrcholila tím, že po mně jedna klimakterická hysterka (s věcí neměla vůbec nic společného) vyjela a vyčetla mi, že prudím opravdu zbytečně. Zbylé tři osoby mě ujišťovaly, že špatná práce je dobrá práce a že je můj problém, že nerozumím tiskařině. A že si přece z tisíce kusů můžu vybrat kousky, které nejsou tak špatné. Tak asi tak.
