Virtuoska
Moje mladší, šestiletá dcera se chce začít učit na kytaru (sebevědomě nepopírám, že jsem její vzor, ale to si nevybrala úplně nejlíp). Argumentuje, že to vyjde levněji než flétna, kterou se svými prstíčky snaží ovládat teď, protože ji prý budu učit já (to by byla ještě mnohem horší volba). Musím jí ukázat tohle. Pětadvacetiletá Švédka Gabriella Quevedo na kytaru válí tak, že pomalu rezignuju na svůj sen zazpívat si před zaplněnou Lucernou Ej padá, padá rosenka za doprovodu Radima Hladíka (loňská vtipná vsuvka při prezentaci před zaplněnou posluchárnou ŠkoFINu), neboť v porovnání s geniálním kytaristou z Blue Effectu ještě ke všemu o dost líp vypadá.
Našel jsem ji na internetu náhodou, stejně jako všechno, co mě umí pořád ještě často vyvede z míry, když jsem hledal Joan Osborne, na kterou jsem měl náladu. Velice hlasitě závidím. Tohohle já už v životě nestihnu dosáhnout.
