Nová ředitelka Radiožurnálu Barbora Tachecí (její matka mi ustavičně říkala ?pane Chleborád?) chtěla z vlajkové stanice Českého rozhlasu moderní rádio. Výsledek? Místo odrhovaček s hvězdami ze 70. let pouští rádio odrhovačky z 80. a 90. let, reportérka si žoviálně povídá s majitelem fitka a v závěru reportáže se zadýchává, protože podle pravidel infotainmentu přece musí při vysílání běžet na pásu, hlasatel ohlašuje vstup o hlučných sousedech, ale rada, která následuje, se týká zranění v supermarketu, svižné jingly nahradily nahodilé nemastné neslané proklamace moderátorů, kteří slogany prokládají informace. K tomu všemu jazyková ledabylost až špatnost a zoufalá dikce některých zúčastněných. A se svými přitroublými rýmovanými hesly se do téhle partičky podařilo propašovat se i nezaměstnané banánově rybičkové Halině Pawlowské. Sláva! Všichni jsme jedna velká rodina.
