Návod, jak beztrestně vydělávat

Příběh jak vystřižený z příručky pro mafiány nebo špionážního románu – můžete si vybrat.



 

Minulou sobotu mi umřel pevný disk, který dobře sloužil asi čtyři roky. Po celou dobu jsem měl někde hluboko v hlavě uloženou povinnost zálohovat, ale ke svým datům se chovám stejně jako 99 % lidí – beru takovou věc na lehkou váhu. Při občasných záchvatech učinit konečně této povinnosti zadost jsem postupně koupil několik externích disků, na které jsem kvůli nedostatku času zuřivě zkopíroval všechno, co bylo dostupné. První disk měl 250 GB. Pak jsem koupil víc než dvojnásobný, na něj překopíroval aktuální interní disk a pro jistotu i to, co bylo na tom prvním externím. Další už měl kapacitu 1,5 GB a postup byl stejný. Výsledek byl ten, že data vzniklá před rokem 2010 mám na několika harddiscích uložená víckrát. Od té doby jsem ale žádnému záchvatu nepodlehl, takže jsem před několika dny přišel nejen o všechna firemní data, ale také o několik rozpracovaných textů, dokončenou novelu, bratru 400 básniček, nějaké povídky a tak dále a tak dále. A to právě v okamžiku, kdy jsem mazal některá data a jiná přesouval, abych mohl konečně (!) začít zálohovat. Připojení disku z útrob počítače externím adaptérem nikam nevedlo, a tak jsem v jiném, poměrně už bezvýchodném záchvatu našel na Googlu firmu, která se dolováním dat z poškozených médií zabývá, sídlí na Praze 5, kam jsem měl v pondělí zrovna cestu, diagnostiku provádí zdarma a tvrdí o sobě, že „co nezachráníme my, to už nikdo!“. Orientační ceník tvrdil, že záchrana dat z těžce poškozeného disku stojí zhruba tři tisíce. Oželel bych ještě tak o dva víc, takže jsem disk směle naložil a odvezl.

Slečna na recepci mě nechala popasovat se s formulářem, k jehož vyplnění by jeden potřeboval aspoň tři semestry Matfyzu nebo ČVUT, ale něco jsem tam vypotil a pak už kousek hardwaru s tak smutným koncem opustil, ponechav ho odborníkům. Ti slíbili druhý den zavolat a dát mi vědět, jak se to s ním má.

Dopoledne skutečně zavolali, řekli, že disk je opravdu „trochu poškozený“, ale že vzhledem k jejich zkušenostem nebude problém ta data zachránit. Výborně, vlil do mě ten náhlý závan naděje, že svá data ještě uvidím a samozřejmě okamžitě zazálohuju, velkou dávku dobromysli.

„A kolik to bude stát?“ zeptal jsem se v závěru, jako by mi záleželo na drobných.

„Při expresním zpracování, tedy během 10 až 12 dní, 12 300 bez DPH,“ opáčila ta vždy připravená bezskrupulózní slečna. „Ale pokud na to nespěcháte, bylo by to za měsíc a půl až dva a cena bude jen 6 000,“ uklidnila mě. Jen dodám, že na internetových stránkách toho podnikatelského zázraku má standardní doba podobu několika dní.

Některá data pro mě mají cenu posmrkaného kapesníku. Jiná sice stojí za víc, ale ta bych zase potřeboval dřív.

„Rozmyslím to,“ řekl jsem popravdě a začal ve mně hlodat červíček, jestli můžou být moje data někde, kde nalákají na dobrou cenu, ale pak ji několikanásobně zvednou, v bezpečí. Co když s tím diskem něco provedou, abych nemohl jinam? A červíček hlodal a snaha zapudit tuhle paranoiu někam hodně hluboko vyznívala naprázdno.

Mé prsty pak maně vyťukaly do obchodního rejstříku na internetu název té firmy – DATARECOVERY. A jen krátce poté už dychtivě psaly jméno jejího majitele, Vojtěcha Kavana, do Googlu. A nestačil jsem se divit. Našel jsem totiž toto a toto (PDF verze jsou zde a zde).

Pro ty, kterým se nechce číst tolik textů, protože ho jenom tady čeká ještě pořádný příděl, v krátkosti shrnu.

Tentýž Vojtěch Kavan podniká v tomto oboru už několik let, ne však od roku 1990, jak na webu tvrdí, protože tehdy mu bylo třináct a to měl (alespoň doufám) trochu jiné zájmy než zabývat se jedničkami a nulami špatně poskládanými na magnetických plotnách. Na přelomu let 2006 a 2007 seděl asi půldruhého měsíce ve vazbě kvůli opravdu nechutné podnikatelské zálibě: jeho firma DATARECOVERY (ano, to je ta, kolem které jsem měl cestu) lákala na výborné ceny záchrany dat, aby následně disky klientů kopírovala na své disky, svěřený hardware následně poškodila (a to v některých případech nejen softwarově, ale i hardwarově), aby jí nebohý klient, nemaje jiné možnosti, zaplatil výkupné, pokud se se svými daty chtěl ještě někdy setkat.

Přes pět let je dlouhá doba na to, aby vše zůstalo při starém, zvláště pokud byl ten člověk nějakou dobu ve vazbě – jak případ dopadl, netuším, ale po propuštění byl vyšetřován na svobodě.

Další snaha zapudit toho ďábla, proklatou paranoiu, v sama sobě. Zvlášť když je ten nalezený text na webu konkurence.

Důvěřuj, ale prověřuj. Našel jsem doma jeden z disků (ten úplně první sloužící k zuřivému zálohování bez jakýchkoli pravidel), který byl plně funkční, promazal na něm redundantní data, zbytek během noci zazálohoval, provedl diagnostiku disku a vytiskl strukturu adresářů a včera den jsem se vypravil vyzvednout si ten více než dvanáctitisícový poklad. Slečna z recepce mi ho vydala, aniž by celou věc nějak komentovala. O dost hovornější jsem byl já, protože jsem se jí ptal, jestli má vzhledem ke zkušenostem s jejich firmou, o kterých jsem se dočetl, cenu zkoušet data zachraňovat jinde, že už patrně budou stejně poškozená natolik, že je zachrání opravdu už jen DATARECOVERY. Nevěděla o čem mluví – pracuje prý ve firmě 14 dní –, tak jsem jí prozradil sladké slovo Google…

S tím druhým diskem, připraveným na zkoušku, už za rohem čekal kamarád, který ho tam dojel svěřit „specializované laboratoři pro analýzu, expertizu, zpracování, obnovu a záchranu dat, jediné svého druhu ve střední Evropě“. Roli zoufalého (a trošku roztržitého) majitele harddisku sehrál dobře. Předal v DATARECOVERY falešný kontakt (kromě jiného telefonního čísla na mě) a spokojeně odjel domů se slibem od slečny z recepce, že dnes se ozvou.

Ozvali se dopoledne. Slečna na druhém konci řekla, že vzhledem k jejich zkušenostem nebude problém ta data zachránit. Musí to být opravdu machři, když jsou schopni zachránit data ze zdravého disku! Na webu říkají, že zákazníci platí jen za obnovu/záchranu dat, diagnostika a kopírování jsou zdarma. Čekali byste, že řeknou „Disk je v pohodě, seš jenom trouba, milý zákazníku, cena = 0“ (to není z mé hlavy, ale nezformuloval bych to líp). A možná bych i slzu ukanul a stovku přihodil za tu ochotu a k tomu přidal kladnou referenci.

„A kolik to bude stát?“ zeptal jsem se v nastalém rozmaru.

„Při standardní době zpracování, což je 10 až 12 dní, 5 300 korun bez DPH.“

Vyvalil jsem oči. „A kdybych to chtěl dřív?“

Dozvěděl jsem se, že by mě záchrana dat, která zachránit nepotřebuju (ale to oni nevědí), stála až 12 tisíc, to kdybych je chtěl mít zpět během několika dní.

Taková data mi nestojí ani za ten posmrkaný kapesník. A zítra se do DATARECOVERY vydám znovu, tentokrát s připraveným trestním oznámením za podvod. A pokud se k datům na něm vůbec dostanu (k čemuž mi ještě před dvěma dny stačil kabel za čtyři stovky), porovnám obsah disku se strukturou, kterou mám vytištěnou, a poprosím konkurenční firmu, aby mi vypracovala posudek (podobný tomuto [domácí verze je zde]). Zjistím-li, že si pan Kavan a jeho nohsledi dali práci s tím, aby zdravý disk nakazili kavanovským syndromem, trestní oznámení rozšířím.

A brzy si v DATARECOVERY podají s policajty dveře inspektoři Čoiky a po nich snad přijde i kouzelník ze živnostenského úřadu. Nemám už moc sil bojovat s hajzly, ale tihle mě OPRAVDU NASRALI!



 

Comments

  1. Milda says:

    A jak to nakonec dopadlo?

  2. Pavel says:

    Bohužel mám také špatnou zkušenost: za záchranu dat z flash disku chtěli 4500 Kč! (orientační cena na stránkách 1000 Kč). Když mi pošlou flash disk zpět, zaplatím 250 Kč (na stránkách o tom nic není a konkurence má vratku za 140 Kč).

  3. Pavel says:

    tak nakonec to stálo 303 Kč

Speak Your Mind

*